O VLOČKOVÉM PRASÁTKU
Jak se prasátko stalo vločkovým?
Určitě znáte zlaté prasátko, které můžete vidět u štědrovečerní večeře.
Tak právě jej chtěl jednou zaklít černokněžník. Šel na to chytře. Celý Štědrý den nic nejedl a prasátko k němu radostně přiběhlo. Černokněžník dal do nádoby trochu lektvaru. Prasátko řeklo: „Nejez a nic nepij, jinak se ztratím. Ale černokněžník odpověděl: „Štětiny zlaté už nikdy nikdo nespatří. Jejich zář ve vločky sněhové se promění. A to zlato pro mne plat.“
Od těch dob již nikdo neviděl zlaté prasátko. Vzduchem poletuje jen pár spojených sněhových vloček, které kouzelník odhodil.
Život vločkového prasátka
Vločkové prasátko zabloudilo do lesa. Tam zjistilo, že je opět Štědrý den. Prasátko si tam našlo práci. O Vánocích stálo na špičce veliké jedle. Byl to lesní vánoční strom, jediný, který lidé nikdy nepokácí. Zdobily ho ty nejkrásnější banky – šišky. Včelky vždy obětovaly část vosku a vyrobily svíčky. Řetězy byly z mechu.
A tak to dělalo prasátko pět let a vždy dostalo za svou práci 5 korun. Jednou se dotklo části svého platu. „Jejda, kousek mne je zase zlatý. Hurá! Když se dotknu všech peněz, budu zase celé zlaté..“ A co řeklo, udělalo. Najednou smutně vzdychlo: „Chybí mi pět korun.“
Naštěstí zbýval jeden den do Štědrého večera a ostatní zvířátka se o neštěstí prasátka dozvěděla. Pomohla mu naposledy vystoupit na vršek jedle, aby mohlo dostat svůj poslední plat. Dotklo se ho, povzneslo se a celé bylo znovu překrásně zlaté.
A tak se vločkové prasátko opět stalo zlatým.
Jakub