JARNÍ MOKRÉ RADOVÁNKY
Byli jednou tři kluci rošťáci jako každí jiní. Jeden se jmenoval Vojta, druhý Filip a třetí Aďa. Byli moc dobří kamarádi.
Jednou pršelo a kluci zrovna byli domluveni, že půjdou spolu ven. Klukům v tom bylo jasno. Vzali si pláštěnky a šup. Venku po sobě stříkali a hráli si, až se dost vyřádili. Cestou domů našli tři kameny a každý si jeden vzal. Ale co to? Z kamenů vyskočili tři skřítci a řekli: „Co si přejete, kluci? Co?“
„Nevěděli jsme, že jsou kameny kouzelné. Teď si nic nepřejeme, ale hodit se nám mohou. A nebo…, chceme zmrzlinu!!!“
Skřítci jim domlouvali, že je na zmrzlinu moc zima, ale marně. Kluci si mleli pořád svou (jako osli tvrdohlaví). Skřítci jim však přání splnit museli, protože kluci prostě chtějí zmrzlinu, tak skřítci ji prý musí vyčarovat.
„Víte co? Nejdříve ať je 30° a je léto a pak tu zmrzlinu. Jasní?“
A víte, co na to skřítci?
Volali: „Hurá! Hurá! Konečně vás napadlo něco rozumného. Teď se vám představíme a vy si můžete u toho lízat tu zmrzlinu. Hledáme totiž nový domov a pokud budete chtít, tak půjdeme každý k tomu, kterému se líbíme. Já se jmenuji Tintidlo a půjdu k Aďovi. Já půjdu k Filipovi a jmenuji se Kulíšek. A já jsem Tajtrdlík, no a jdu k Vojtovi.
Verča