O jarní duze, kytičkách a lesních zvířátkách
Jednou, jednadvacátého března, se jako každý rok zvířátka sešla u jarní nory. Vlastně se tam sešly i kytičky. Já vím, sice se nemohou hýbat, jenže v lese byly všechny kytičky spojené kořeny, a tím pádem se mohly dívat do všech květů v celém lese.
Tak tedy, když se tam sešla všechna zvířátka, kytičky a stromy, společně očekávali, že jako každý rok z jarní nory vyleze nádherná barevná duha, která bude končit až v Severozápadním obláčku.
Do Severozápadního obláčku duha dorazí až na začátku září, a potom se od jeskyně až po SZ obláček kousíčky duhy po celý podzim „ukusují“. Duha prý celá tři roční období chrání před zlými zimními skřety.
Skřeti se letos usadili na východu z nory. Duhu to sice nezastavilo, ale to byl právě ten velký problém. Duha je totiž napíchla na sebe a... celá se přebarvila na černou, bílou a různé odstíny šedé. Jaro nepřišlo, právě naopak. Zima pokračovala. A byla čím dál tím horší. Od těch dob byla zima celý rok. Některá mláďátka umrzla, někdy i samice, a u malých bezbranných zvířátek dokonce i samci.
Potom jeden starý jelen, Přijde bytost z vnějšího světa,
co jmenoval se Evžen, z druhé polokoule.
když knihou naděje listoval, Ten lahodou svou vše vyřeší
všeřešící proroctví tam našel. a jaro s létem přijde.
Ten zázrak nastal třiadvacátého září. Letí podle duhy šedé,
Tedy vlastně pár dní předem. jedna z nich však neuspěje.
Už dvácátého australské včely to ví, Hned litr medu je pryč,
a odlétají i se svým medem. takže černobílý zůstane jeden míč.
Už jsou v čechách, Ach ne,
sláva hurá! duha horu zmrazí!
Už zase barevná Aha, včely duhu
je jedna hora. medem pokrýt musí.
A opravdu. Jakmile včely medem pokryly duhu, všechno se nádherně rozzářilo těmi nejkrásnějšími barvami. A tak duha opět zářila nad celou zemí a všichni byli zase spokojení.
Jakub Ševčík