Ždímačka nebo odšťavňovač?
Byl krásný slunečný den. A já jako vždy, když je hezky, byla nemocná. Jednu výhodu to však mělo. Hlídala mne babička, a ta umí krásně vyprávět příběhy. Poprosila jsem ji, jestli mi nějaký nepovypráví a babička s radostí souhlasila. Hned začala:
Když jsem byla malá, měli jsme doma pračku ROMO COMBI z Fulneku, ale říkali jsme ji zkráceně „Romovka“. Byla to pračka spojená se ždímačkou. Nebyla jako dnes automatická, v jedné části se pralo, a pak se prádlo ručně muselo přemístit do ždímačky. Což byl zázrak techniky! Roztáčela se pedálem, na kterém maminka stála po celou dobu ždímání.
A takto vybaveni jsme každou sobotu prali. No, vlastně jenom maminka. Napjatě jsem ji pozorovala, jestli se opět rozzlobí. Romovka totiž záhadně jedla ponožky a mamince pak často chyběla do páru. Maminka chtěla záhadě přijít na kloub, a tak si začala psát na lísteček počet ponožek v pračce. ,,Jestli se mi ztratí ještě jedna ponožka, ždímačku i s pračkou vyhodíme!" odhodlaně si pomyslela.
Opatrně naplnila pračku a začal sobotní boj, kdo z koho. Asi po deseti minutách prádlo přendala do ždímačky a s obavami zmáčkla pedál. Ale co to?! Najednou se ozvaly ze ždímačky podivné zvuky. Začalo v ní prapodivně bouchat a vrzat. Ozvala se obrovská rána, jako kdyby někdo vystřelil z pistole. Ze ždímačky se vyvalil oblak kouře, až se všichni rozkašlali.
Když se kouř rozplynul, maminka se zhrozila. Po celé koupelně byly rozházené ponožky, trenýrky a dokonce i kousek tatínkovy staré košile! Některé kousky oblečení visely na šňůře, některé na okně a zbytek se povaloval po špinavé podlaze. ,,Hymlhergot! Ta ždímačka se asi úplně zbláznila. Okamžitě ji vyhodíme! Do této nestvůry již prádlo nikdy nedám!" zakřičela maminka. A samozřejmě, když prádlo uklidila, chyběla jí zase jedna ponožka. A toto byl pro naši Romovku definitivní konec.
Jenomže můj tatínek byl spořivý domácí kutil a nikdy nic nevyhodil, jen prohlásil: ,,Proč bychom ji vyhazovali? Uděláme z ní odšťavňovač." Maminka chvíli váhala, ale protože měla tatínka ráda a chtěla mít klid, nakonec souhlasila.
Tatínek opravil ždímačku, naházel do ní rozkrájená jablka, kterých jsme měli vrchovatě, sešlápl pedál a za minutku jsme měli díky odstředivé síle a výbornému nápadu skvělý mošt.
….úryvek z mého povídání s babičkou Evičkou.
Michaela Chmelová